SINGLE POST

Jak s „životem v kultuře“ souvisí kraniosakrální biodynamika?

Moje patnáctiletá kariéra v kultuře byla o umění citlivě naslouchat, vnímat a pečlivě pozorovat. Umělci mají brány vnímaní otevřené. Jsem přesvědčena, že je to velký potenciál i průprava pro terapeutickou práci. Při některých divadelních produkcích, mě často napadalo, že je škoda, že nemůžeme v dnešním intelektuálně racionálním světě otevřeněji mluvit o léčebných vlivech a účincích umění. Přitom je to esenciální lidská schopnost, i v kmenových společenstvích byl šaman vždy léčitelem a umělcem v jedné osobě. Když jsem trávila čas u stojanu jako malířka, pamatuji si na onen klid, byl to dynamický klid plný ticha, ze kterého ke mě přicházeli impulsy k malbě. Bod nula, kdy je plátno čisté, vše je otevřené, prázdné a plné zároveň.


Tvůrčí prázdnota, která je plná potenciálem. Při profesionálním výcviku kraniosakrální biodynamiky mi došlo, že prostor dynamického klidu důvěrně znám. A myslím, že mnoho tvůrčích lidí :-)


Po celou dobu veřejné kulturní kariéry jsem také šlapala svou duchovní cestu. Tedy upřímně, její počátky sahají do mého dětství. K určitému probuzení u mě došlo v 6 letech po smrti milované babičky, kde se v mé mysli rozsvítil červený nápis:

A to je všechno?!! Od této chvíle jsem se stala vytrvalým hledačem odpovědí na otázky bytí. Studovala jsem všechno, co mi přišlo do cesty. Jen pro ukázku :-): V 10ti letech jsem znala kompletní řeckou mytologii, ve 13ti letech jsem uměla spočítat základní horoskop (radix), od 15ti let jsem studovala makrobiotiku a téměř 10 let jsem byla vegetariánkou.


Po sametové revoluci jsem nechyběla na žádné buddhistické přednášce v Praze, přečetla jsem stoh duchovní literatury

od Rudolfa Steinera počínaje, přes Paula Bruntona, Františka Drtikola, Eduarda Tomáše a Jeho Svatostí Dalajlamou konče.

Po vysoké škole jsem se rozhodla věnovat terapeutické práci a studovala jsem u Boba Dvořáka ve Škole Ki-Shiatsu téměř pět let systém této jemné japonské masážní techniky (http://www.bobdvorak.cz). Pak mě ale spolklo divadlo a profesionálním terapeutem jsem se nestala. Možná to právě tak bylo správně.


I přes náročnou producentskou a dramaturgickou práci v divadle, jsem si současně stále chtěla zjemňovat své vnímání a hledala jsem meditační techniky, které mi umožní lépe vnímat proudění energie v těle a více pochopit, jak to celé funguje. Kromě zenové a vipasánové meditace jsem pro sebe objevila Tai-chi a přes 7 let jsem pravidelně cvičila Taijiquan – sestavy 13 a 74 forem pod vedením mistryně Zhai Hua (Wushu Institute, http://www.kungfucentrum.eu). Později jsem měla pocit, že bojový styl těchto sestav už mě nenaplňuje a naučila jsem se taoistickou sestavu 7 hvězd u mistra Zhai Hong Yin (www.wushu.cz).


Cítila jsem se fyzicky skvěle, nicméně spousta otázek na mé duchovní cestě stále nebyla zodpovězena. Pokračovala jsem ve svém pátrání a účastnila se řady duchovních setkání a seminářů (např. 2002 Seminář Geomantie o silových místech v Praze s Annou Pogačnik, http://www.ana-pogacnik.com, 2006 Seminář Sakrální geometrie a fyzika imploze – Dan Winter, vědec a odborník na posvátnou geometrii, www.goldenmean.info). V roce 2002 jsem se účastnila retreatu a přijala budhistického útočiště u mistra Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhe, tibetské buddhistické učení Dzogčhen (http://tsegyalgar.org), a principy tohoto učení se kontinuálně snažím praktikovat ve svém každodenním životě.


Dalším významné poznání toho, jak věci fungují, mi přinesla bolestiplná sedmiletá snaha počít dítě. Právě díky této lekci jsem objevila kraniosakrální biodynamiku, která mě podpořila v náročném úkolu vzdát tvrdou praxi „disciplinované a úspěšné“ kulturní manažerky a opět se plně propojit s přirozeným tokem života, plně mu důvěřovat, ikdyž někdy úplně nevíme, co bude dál. A pak, ve stavu naprostého odevzdání a odložení všech vizí, představ a přesvědčení k nám přišla naše malá Rozárka.


Od roku 2006 pravidelně docházím na kranio ošetření. Vždy mě znovu a znovu překvapuje, co se v průběhu sezení odehrálo a co nového o fungování naprosto esenciálních principů života mi bylo odhaleno. Pochopila jsem, jak málo víme o nevědomé části našeho bytí, jakou pastí může být naše vědomá mysl, která ale ve skutečnosti není navigátorem a programátorem našich reakcí. Že tím klíčovým prostorem je ohromný prostor našeho podvědomí a že tělo je neuvěřitelná živá knihovna všech našich zkušeností a prožitků, která jde za čas a prostor. Kraniosakrální biodynamika není jen terapie ale i úžasný nástroj osobního rozvoje. Kraniálka mě tak ohromila, že jsem se se vší úctou a respektem rozhodla, že se chci této metodě věnovat profesionálně a zprostředkovat její potenciál uzdravování dalším lidem. Nepřestávám být vděčná za vše, co se stalo, co se děje a co se bude dít.



Štítky:

​© 2017 Dynamický klid by Šárka Havlíčková.